Po smutné události se chystáme na příchod nového člena do naší rodiny a kromě pelíšku, hraček a zázemí jsme se rozhodli mu připravit i tyto webové stránky a současně zavzpomínat na pejska, který nás opustil, ale který přesto i nadále v naších srdcích zůstává.
CO JE U NÁS NOVĚHO?
26.12.2010 byl Matýskovi jeden rok. Udělali jsme mu dort z masa a rýže, měl svoji první svíčku a dostal i hračky.
Bohužel hračku jsme hned následně ztratili u veterináře, jak nerad jezdí autem, vzala jsem jí sebou a někde vypadla.
Ale na vánoce dostal z USA tolik hraček, že tuhle klidně může postrádat. Největší zábavu ...tedy nám...udělala mluvící kulička, která je pro psy, když jsou sami doma, aby nesmutněli. jak se do ní strčí, začne mluvit a štěkat. Matýsek si ji také oblíbil a někam odnesl, myslím, že ji najdeme nefunkční, až sleze sníh. A potom velkou chlupatou želvu, která bručí a tlapky jí pískají...také je již někde uschovaná...asi pod sněhem.Ostatní hračky hned Matýsek prozkoumal, co mohl ukousal, či rozkousal úplně. Ale byl naprosto spokojený, tolik toho mphl zničit. Zapomněla jsem napsat, že v době naší nepřítomnost, zapomněla dcera uklidit své oblíbené boty do skříně, Matýsek se dostal do předsíně a ukousal podpatek a špičku boty....následně rozkousal páníčkovi pantofel....ale to dělá opravdu vyjímečně, asi měl pocit, že za to osamění v prosinci, si to zasloužíme. Ted už nic neničí, ale poznám, kdy je mu smutno. Rodiče ho berou kolem 16hod. do domu a tak Matýsek pracuje, Pohoví si na mojí posteli, odnese polštářky paničky do svého pelíšku, v pokoji sundá potahy z bílých sedaček a polštáře, nahází to na zem a potom vyzkouší leženíčko na všech sedačkách...to je žrádlo, když na něj nikdo nekřičí a nehubuje ho...myslím, že si ty 2hod., než přijedu z práce, náležitě užívá.....
V roce vážil opět 40kg.
Jsem hrozná ostuda, ale nějak mi to psaní nejde.
2.-3.10. jsme se s Matýskem…a tehdy ještě i s Ediim …zúčastnili svodu v Zárybničné lhotě.
Naivně jsem si myslela, že Matýsek, když uvidí Ediiho, jak skáče do kufru auta, tak že ho bude následovat. Kdepak, jak viděl přípravy kolem auta, zastavil se na zahradě s výrazem, tak já teda do toho nevlezu. Nakonec ho manžel musel vzít do náruče a do auta odnést…a to ještě k paničce na klín. Tak pro mě byla cesta úděsná, protože matýsek si opravdu vybral můj klín a na něm si celou cestu hověl. Ale pokud si myslíte, že vydržel sedět v klidu, tak to jsme na omylu. Hopsal po mě a slintal, nebo okusoval ruku…samé příjemné zábavy. Pro něj…se mnou to bylo horší.
Byla hrozná zima a tak jsme po příjezdu se všichni zúčastnění se štěňatama od Ebynky –i Laštovičkovi- rozhodli chvíle čekání příjemně prožít v místí restauraci při grogu a Matýsek s Ediim při hemenexu.Posezení proběhlo v příjemné atmosféře, všichni majitelé štěňátek byli příjemní lidé a tak o legraci nebyla nouze. Svod proběhl také v klidu, Matýsek moc neposlouchal, což mi pak bylo sděleno, že si jaksi dělá, co chce.Ale jako chov prošli Laštovičkovi úspěšně a my si odnášeli příjemně prožité dopoledne.
Matýsek má stále po poslední výstavě problémy s autem, prostě do něj odmítá jít. Museli jsme absolvovat očkování a s tím spojenou návštěvu veterináře, což je 30min. cesty autem. A situace je stále stejná, tak se do auta nese, zpátky naskočí už sám, ale pouze mně na klín. A celou cestu vyžaduje drbat a jak se nejede plynule, je neklidný a rajtuje mi po klíně.Ale co mě překvapilo, že u veterináře občas vrčí na některé psy.Asi chce od nich respekt a naznačuje, že on je pan někdo.
Prosinec jsme prožili s manželem u dcery na Floridě a Matýsek zůstal s mladší dcerou. První den našeho odletu prý Matýsek vyl…asi tušil, když viděl vláčet naše loďáky, že jedeme pryč a myslel, že ho opouštíme.A tak nám ihned zničil polovinu vánoční výzdoby doma, abychom to neměli tak jednoduché a věděli, že on k nám taky patří. Jinak prý odloučení snáčel dobře, na jaře vlastně jsme také odletěli a byl s dcerou.Pouze vítal, když přijela i Kyra, která naopak z Matýska dvakrát nadšená nebyla. Měla ho prý stále za zadkem, Mates si chtěl hrát, o co už ona, dáma, nestála.
Byla jsem zvědavá, jak nás 23.12. přivítá. Odlet se opozdil a tak jsme se domů dostali až kolem 21hod. Matýsek byl v domě a asi spal. Jak jsme odemykali, žádné štěkání…šla jsem potichu otevřít dveře a tam se vztyčila postava na zadní a hrozivě vrčela….až z něj šel strach..tak jsme rychle na něj promluvili, podotýkám, že byla tma a mates rozespalý….a to hned začal kňourat a…radostí se počůral. Lítal po domě a učůrával, skákal na nás, no radost měl ohromnou a celé svátky se držel u nás a vyžadoval mazlení a drbání.
23.11.2010
Tak nám čas pěkně ubíhá a já zjišťuji, jak dlouho jsem nic nenapsala a přitom se toho tolik stalo.
Jednak přišel do naší rodiny Edii…a zase odešel…bohužel. Edii k nám chodil na týden, abychom viděli, jak se k sobě s Matesem budou mít a zda si u nás zvykne. Všechno probíhalo báječně, s Matesem si hráli, pusinkovali se…a tak nic nebránilo tomu, aby u nás Edii zůstal. Dostal svůj pelíšek, stejný svítící obojek, jako měl Mates a začala jsem ho postupně převádět na stejnou stravu, jako jsme krmila Matese. Ta mu chutnala a ani neměl po syrovém masu žádné průjmy, nebo jiné problémy.Miloval, když mi ležel pod stolem, nebo vedle křesla manžela. Ani venku nemusel být, doma mu bylo nejlíp. Dcera s ním hned jela na veterinu, protože měl bouli na páteří…vyhřezlá plotýnka. Dostával prášky a rybí tuk a boule pomalu zmizela. Asi po měsíci, začal Edii na Matese vrčet, když ležel u mě a Mates přiběhl. Mysleli jsme, že je to proto, jak Mates rychle běhá a naráží, což Edii neměl rád. Ale pak začal vrčet i u misky a to měl každý svoji. Začalo se to stupňovat a během 2 dnů, jsme je několikrát rvali od sebe, z toho jednou já v noci, když oba skočili na moji postel, kde se začali prát. Já ležela a v každé ruce držela jednu hlavu a rvala je od sebe. Zapomněla jsem ještě napsat, že hned po prvním příjezdu Ediiho přišel Mates se zakrváceným uchem, což jsme přikládali k tomu, že někam strkal hlavu, kam neměl. Když se to nehojilo, jeli jsme na veterinu, kde nám bylo řečeno, že je to od zubu Ediiho, který zkousnul a trhnul. To už nás mělo varovat.
Psi po sobě vyjížděli častěji, stačilo, aby Mates přišel mezi dveře, Edii začal vrčet a Mates už startoval. Nakonec mu Edii skočil vždycky na záda a šel po krku. Řešili jsme to rozdělením bytu na dvě části a drželi je od sebe. Jenže se začali rvát i na zahradě a 28.10. to dosáhlo takového vrcholu, že na vycházce ještě 100m, co šli vedle sebe, po sobě vyjížděli…až v lese toho nechali. Doma jsem našla na zemi kapky krve a bylo rozhodnuto, Edii musí pryč, nebo se zakousnou. Zavolala jsem Karolínu a ta Ediiho odvezla se všema jeho věcma a taškou masa a granulí ke kamarádovi původního psovoda. Když jim policie odebrala psy, zůstal mu na zahradě prázdný kotec a navíc Ediiho znal. A hledali jsme dál. Při pomyšlení, jak je Edii nešťastný, dcera říkala, že hrozně brečel, když ho v kotci nechávala… nám bylo taky do breku , ale doufali jsme, že někoho Ediimu najdeme.A našli. Vzala si ho paní Bernardová, maminka od kamarádky Karolíny. Sice bydlí v bytě, ale má dostatek času se Ediimu věnovat a být s ním, vodí si ho s sebou do práce a protože je expert na masáže, masíruje Ediimu jeho bolavou páteř.
27.9.2010
Dneska odešel do psího nebe Filip, pes rodičů.Datum jeho narození nikdo nezná, protože to bylo jedno ze štěňátek Zorky, psa z útulku, kterého si vzal pan Štrougal a který nechal štěňata napospas osudu. Zůstalo jediné, Filip.Začal k nám chodit za jídlem, později pro ppohlazení. A když jsme začali přestavovat dům, našel ho manžel umírajícího hladem u dveří. za víkend ho dostal z nejhoršíhoa od té doby za nami Filip chodil. Když zůstali přes léto rodiče, zůstal u nás i Filip. Na podzim, když se vraceli do Prahy, neměl už nikdo to srde, Filipa zanechat osudu. Tak si ho odvezli do Prahy také. A od té doby žil u nich, šťastný, že nehladoví, že má domov, kde kromě jídla dostává i lásku. Před rokem mě veterinář upozornil, že má Filip šelest na srdci, ale pokud nebude mít problémy, léky mu dávat nebude. Až letos v létě býval Filip někdy špatný. Ale zase to přešlo a běhal jako dříb. Ale střídali se dny, kdy nechtěl jíst a začal mít problémy. Koncem srpna s ním jela dcera na veterinu a tady nás veterinář upozornil, že se srdíčko zhoršilo, ale že jinak je naprosto v pořádku, že v krvi nic závažného nenašel. Filip se vzpamatoval, ale už to nebyl ten starý Filip. Asi před 14dny přestal jíst, dávali jsme mu libové maso, šunku... občas si vzal a pak zase odmítal. Začal špatně chodit, byl celý nateklý, tak jsme řekla manželovi, at ho vezme na veterinu a nechaá uspat, aby se netrapil. To už týden nic nejedl a jenom ležel. Nosili jsme ho na zahradu a zpátky do pokoje.
veterinář mu dal prášky na odvodnění, jak srdce špatně pracovalo, začal se zavodňovat. Ale ani prášky nepomáhaly.
Byl každý den horší a horší. Snažil se chodit za rodičema, chtěl být s nimi nablízku, ale jak se odvodňoval, musel byt na zahradě. Včera ho manžel nechal spát dole v kuchyni, vedle v pokoji spím já a na chodbě Mates a Eda. od 2 hodin ráno jsme slyšela Filipa naříkat, ležel bez hnutí, jenom smutně koukal. Ráno jsme ho vzala i s podložkou do auta a odvezla na veterinu. Filip imíral, že byl naživu se dalo poznat jenom že mu tlouklo srdičko. Jinak byl bezvládný, apatický. Dostal od pana doktora injekci, musel mu jí píchnout do srdíčka, jak byl nateklý, nemohl najít ani žílu. Říkal, že už má i otok mozku.
Tak jsme se s ním rozloučila a popřála mu šťastnou cestu k duhovému mostu, kde už čeká Dagísek.
myslím, že po tom, co zkusil jako mladý pes, si užil u rodičů spokojený život a krásné stáří. A umřel na Vojkově, kde se toula jako malý a kde to měl tak rád. A kde bude také odpočívat jeho tělíčko. Š´tastnou cestu, Filipe...zůstaneš v našich srdích.
7.9.2010
Máme 40kg
Jsem hrozná, ale opravdu nestíhám.... a budu muset založit novou sekci...výstavy.
Byla jsem s Matýskem na Interdog v Mladé Boleslavy. Cesta byla trošku ve stresu, protože přes Boleslav jsme popojížděli přes 30min. k parkovišti a jen jsme Matýska přihlásila, šli jsme do kruhu. neučesaný, vystresovaný on...i já. Rozhodčí byl z Polska a chrlil na mě povely, kterým jsem vůbec nerozumněla. Matýsek si otráveně sedal a nebýt Pavli a Tomáše Laštovičky, kteří mi radili za stuhou, tak nevím...No přes všechno jsme dostali VN2.Následkem výstavy mi ale Matýsek omarodil, stres , také odletěla dcera s manželem a pániček odletěl opět do Moskvy, Matýskovi se snížila imunita a chytil virus kašle. Myslela jsem, že se dáví kouskem kosti, ale když se to začalo zhoršovat a přečetla si na netu, že to není dávení, ale psí kašel, jeli jsme v sobotu na veterinu. Měl zvýšenou teplotu, pšíkal a kašlal. Prostě typický zánět průdušek. Dostal něco jako psí aspyrin, sirup na kašel a začala jsme přidávat vitamíny. Zatím je Matýsek bez teploty, tak snad antibiotika nebudou nutná. Ale Eddiho si musela vzít k sobě Karolína, aby nic od Matese nechytnul, neb jak pravil pan doktor, je to infekční. Návštěva na veterině se neobešla bez problémů, Mates odmítl vlézt do auta a když jsme ho tam násilím narvala, ihned mi vyskočil ven. nezabraly piškoty, maso, ani jeho hračka. Prostě na něm bylo vidět, že do auta tedy opravdu nevleze. Naštěstí přijela Karolína a pomohla mi ho nacpat do kufru. Prý zpátky to zvládnu sama, že bude vystresovanej z veteriny a vleze tam sám...ha ha. Mates mi hned naznačil, že do auta nevleze a když jsme ho tam opět chtěla zvednout, vyvlíkl se mi i z obojku. A tak jsme ho honila po silnici a nakonec mi utekl zpátky na veterinu. Nikdo nikde, aby mi pomohl a co dělat. Po velkém přemlouvání jsem Matýska nacpala na zadní sedadlo, kde seděl celou cestu jako zařezaný a ani se nehnul. Já se jenom modlila, aby nás nezastavili policajti a nedivili se, proč pes sedi na zadním sedadle auta a ne v kufru.
15.8.2010
Základní informace o Eddim"
Jmenuje se Eddie z Morisvillu (matka: Dongara Checko, otec: Norbo Ben Ju) Oba rodiče nejvyšší zkoušky IPO 3 a kyčle 0/0
narodil se o 9let a den dřív než Matýsek = 25.12.2000
28.2.2001 byl vykoupen z civilu do PČR
Martin, co mu hledá domov na stáří, je jeho 4.psovod a to od 23.6.2009
Byl 5x v policejnim kurzu, má spoustu zkoušek a je to pátrací pes.
Pochází z chovatelské stanice německých ovčáku z Morisvillu, je to chov E.
matka : Dongara Checko - IPO3, SchH3, ZVV2, OP1, SchHA, BH, rtg. 0/0, VD, 5CKU1/p 2. třída
odchov : Esso , Eddie, Ex, Enno, Ernie, Elis - rtg. 0/0, , Erka - viz chovné feny, Ejmy
13.8.2010
Nějak nestíhám psát....mám novinku, dcera mě přemluvila a beru si po 19.9. vysloužilého policejního ovčáka Edu.V prosinci mu bude 10let a 19.9. mu končí policejní služba a jde do důchodu. No jaký by ho asi u policie čekal, kotec a asi injekce. Matýsek potřebuje kamaráda a někoho, kdo mu ukáže, jak se poslouchá, protože to Eda umí na 100%. Minulou neděli, zrovna, když celý den lilo, přijela dcera s Kyrou, Jana s maxem, Péťa a Eda s paníčkem. Aby se seznámil s Matesem a vidělo se, jak se začlení do rodiny. protože páníček moc nadšený nebyl, ale zrovna je v Rusku, tak se to víceméně rozhodlo bez něj. Navíc stejně je to práce pro mě, protože venčení a krmení a vůbec veškerou práci kolem psů budu dělat opět jenom já. Eda je super pes, za chvíli pochopil, kde jsou piskoty a začal se neustále přesouvat do kuchyně a upřeně se dívat na mísu s dobrotama. Matýsek mu padl do oka, protože ho neustále pusinkoval a lezl na něj, tak tak přemítám, zda Eda není homosexuální pes. Každopádně je to kliďas a do rodiny zapadne. Tak už jsem objednala 100kg masa, kostí, rýže a ovesných vloček, protože začnu Edu pomalu zvykat na vařené maso a potom syrové. Bude mít granule i stravu jako Matýsek.Po odjezdu všech psů to u nás vypadalo, jako když barákem proběhne stado prasat, bahno bylo všude, protože psi neustále běhali dovnitř, ven. Uklízela jsem dlouho do noci, ale hřálo mě u srdce, že jdalší starý pejsek si užije klidného stáří. jednoho už mají rodiče, bezdomovce, kterého si nechal jako štěně náš soused Štrougal a nakonec se pes vychovával sám, běhal po vesnici a byl zázrak, že přežil. V hodině 12 ho vykrmil přes víkend manžel, to jsme stavěli dům a od té doby se k nám Filip neustále vracel, až nadobro zůstal. S rodiči žil přes 8 let v Praze a teď, když bydlí se mnou, vrátil se Filip do míst, kde se narodil a prožil své krušné mládí.....
29.7.2010
Matýsek už zase vypadá jako Ferrari. U něj vždycky jako pevni rostou zadní nohy, potom přední a pak hlava. tak teď rostou opět zadní. Koupila jsem si novou knížku od spisovatelky Sexu ve městě. A těšila se, jak si počtu. Ale zapomněla jsem ji v předsíni na skřínce a Matýsek usoudil, že si ji přečte přede mnou. Co má taky, chudák, dělat, když jsem v práci a on se doma nudí... Ale zase musím říct, že jí opatrně vyndal z obalu, aby se neušpinil...a odnesl si jí na pelech do kuchyně. A začal číst. ....když jsem přišla domů, málem mě omyli....vazba celá okousaná...četl důkladně...ale zase písmenka nevykousal, ty nechal paničce, chlapík!!!!!!!!!!!!!!!! No mám si věci uklízet. Jako mé krásné Camperky...jenom 30vteřin zůstaly v předsíni bez dohledu, než jsem položila tašku s nákupem na linku...a už na nich matýsek pracoval. Tak teď mi chybí kousek podrážky a tak mě jaksi tlačí do paty...jsou to pantofle. naučí nás, uklízet si ihned všechny věci.
13.07.2010
Rostu jako z vody, už nejsem samá tlapka, ale pořádnej kluk.
3.7.2010
Co nám páníček jezdí do zahraničí na služební cesty, nemám moc čas psát, jak přijdu z práce, Matýsek už nedočkavě čeká a ráno , jak otevřu oči, už ho mám v posteli. Ale teď se paníček na týden vrátil a tak jsem ho hned poslala s Matýskem na přeočkování. Váží 34,5 kg. Tedy v 6měs. a týden. Začíná se zakulaťovat, už není samá tlapka a hlava se mu rozšiřuje, prostě pěknej kluk.Je stále svůj, ale snaží se poslouchat.Pokusím se udělat teď nějaké fotky.
22.6.2010
Dneska jsem se dozvěděla smutnou zprávu.....další pes odešel do psího nebe. Apollo-vlčák z dalekého z Rhode Islandu, věrný kamarád celé rodiny Campagnonu, musel být včera v noci operován a jako náš Dagísek, po 12hod. svůj boj dobojoval.
Měl přetočení žaludku a následně šel do šoku. Bylo mu 5 let. Je mi moc smutno, protože vím, jak byl milován a jak celé rodině chybí.Doufám, že se na nás dívá společně s Dagískem a s jejich kamarádama, se všemi, co už odešli na druhou stranu , za duhový most.
Pověst o
Duhovém mostě -
Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, dostane se na kraj
Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si náši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí.
Tam pejsek zase omládne,může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové.
Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy které je provázely, jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý, ten kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života. Jsou zpět takoví,jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. Jsou šťastní,až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich pániček,přítel největší. Všichni si spolu hrají až přijde den,kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní,podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří,celé tělo se nadšením rozechvěje.
Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru,stále rychleji a rychleji. Objevil svého lidského přítele a když se konečně setkají,pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře,ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí které nadlouho zmizely z jeho života,ale nikdy se neztratily z jeho srdce.
Už je nic nerozdělí.
A tehdy překročí
Duhový most společně …
K tomuto mostu došel 19.1.2010 i náš milovaný a nezapomenutelný Dagísek!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
12.6.2010
Matýsek má za sebou první výstavu- Oblastní v Kunraticích. Ještě ráno jsem váhala, zda máme jít, protože musím jet sama a nevěděla jsem, co Matýsek provede. Přeci jenom spousta lidí a psů....ale nakonec jsem si řekla, že alespoň uvidíme, jak to na výstavách vlastně chodí. matýskovi bylo ráno divné, že nejdeme na pravidelnou ranní procházku, pak jsem mu chtěla vykapat ouška a nastal tanec svatého víta. No raději jsem to vzdala. Dala jsem mu snidani, ovesné vločky s pomerancem a zloudek...a za chvili stehno z kuřete. To zhltnul tak rychle, že ho vzápětí vyzvrátil. Ale potom si ho spokojeně naporcoval a znova zbaštil. Pomyslela jsem si, že nám to pěkně začíná, poslintanej pes, večer jsem ho vyčesávala, aby alespoň trošku reprezentoval....ale ráno to vidět nebylo. Ale co, řekla jsem si, uvidíme. Zabalila jsem vodu do baťohu, dala Matesovi obojek .To uvítal s radostí, protože věděl, že se něco děje. K autu šel váhavě a odmítal do něj skočit. Musela jsem ho zvednout a jenom se modlila, aby mi neruplo v zádech. V autě jsem mrzla, protože jsem Matýskovi pustila klimatizaci, aby se nepřehřál. Odbočila jsem na Kunratice a co vidím, přede mnou v autě pes. Tak jedu správně. No nevím, co si ta slečna myslela, když 2x objela kruháč a já to samé. Ale cestu našla a já také.Ma týsek byl spokojený, těch psů a berňáci. Alenka mi vysvětlila, jak se chodí v kruhu a my to s Matesem vyzkoušeli, no moc nám to něšlo a tak druhá dobrá duše nám půjčila vodítko, ketré bylo kratší, než to moje. Dostali jsme číslo a za chvíli nás volali. Musím Matýska pochválit, běžel vedle mě a vůbec se snažil. Pan rozhodčí se trošku obával, zda ho nekousne, když se mu podívá na zuby, ale Matýsek byl trpělivý a nechal si vše libit. No nakonec jsme dostali -Velmi nadějný a 1. Sice tam byl jediný zástupce štěněte, ale Alůenka mi vysvětlila, že to nehraje roli a když by se nelibil, nemusel by to dostat. Panu rozhodčímu se moc líbil, říkal, že to bude pěkný pes, jenom měl nějaké malé výhrady, ale to se ještě srovná. Ale horší budou pihy na čumáčku, s těmi prý mám něco udělat. A mně se tak líbí!!!!!!!!!! Matýsek má vše zapsáno a už se těšíme na další výstavu. To už bude vymydlelý a vyfoukaný, jako ostatní. Cestu domů zvládl, sice opět odmítal skočit do kufru auta, ale byl hodný až domů. Asi ho to okukování zmohlo, zdlábl porci masa a granulí a skoro celé odpoledne prolenošil a prospal, ale v tom vedru se není čemu divit. Gratuluji Matýsku, jsi opravdu chlapík!!!!!!!!!!!
27.5.2010
Matýsek byl na kontrole s ouškama, musí se mu často do nich kapat, abnormálně se mu tvoří maz. Váží v 5 měsících 26,5kg.
22.5.2010
Dlouho jsmem nepsala, ale odletela jsem za dcerou na Floridu a Matyska nechala doma s Karolinou, jeji kamaradkou a hafikama Kyrou a Maxem. Po roce, kdy maminka mela mrtvici , zhorsil se ji Parkinson a ja si je s tatinkem nastehovala k sobe do domu, jsem potrebovala vyprahnout a odpocinout si. Umrel Dag, ja si vzala nove stenatko-Matyska a tak prace a starosti, ale i radosti s nim, pribyly. A nikde si tak nevycistim hlavu, jako daleko v teple u Miami.
A tak se dozvidam z mailu, ze Matysek uz rozumi povelu lehnout, ze se zklidnil, ze Kyra harala a Mates nevedel co s tim a tak mu to narozne Kyruska predvedla, coz se Matesovi zalibilo. A tak Karolina i ja hledala rady, zda uz " muze" nebo jeste ne. karolina mu prohlidla "vybavu" a usoudilz jsme, ze nastesti jeste nemuze. Dojida vsechno jidlo, protoze jak zavaha, sni mu ho Kyra. Kyru pry bezmezne obdivuje, vzhlizi k ni a je stastny, ze ma psi kamarady. A Kyruska pro tydennim vrceni a ostrazitosti konecne vzala toho maleho nezbedu na milost a jsou kamaradi. No a Mates rozbil Maxovi keramickou misku na zradlo. Uz se na nej moc tesim, jeste par dni a jsme doma. Ale tady je takove vedro, ze by se chudak v kozichu upekl. Tady na letisti v Miami se pri nakladce ztratil pes a 14 dni ho nemohli najit. Ale dobre to dopadlo, pes se nasel a odchytli ho. Chudak, jeste ze se dostal z prepravky, jinak by umrel zizni.
Ale to neznamena, ze nevzpominam na Dagiska. 26.5. by se dozil 6 let. Moc mi chybi, i kdyz to byly 4 mesice, co umrel. Ale na Dagiska budu vzpominat v jeho strance.
3.5.2010
Tak Matýsek má bolavá ouška, má v nich zánět, jak řekl pan doktor Voldřich, jako prase. Co manžel odjel na služebku do Ruska, spala jsem dole v pracovně, abych mohla v noci venčit Matýska a nebylo mu smutno. lezl ke mně do peřin, ale nezůstával tam dlouho a prchal spát do chodby. Docela mě to zaráželo, protože je desněj mazel. A je pravda, že první noc strašně pšíkal, ale to i já. A od té doby klepal hlavou, hlavně v noci, přes den ani tak ne. A tak jsem to už včera nevydržela a i když manžel přijel pozdě, sebrali jsme matýska a hurá na veterinu. myslela jsem, že už kolem 21hod. tam nikdo nebude a tak jsem ho nedala na vodítko. Minule jsem ho do čekárny rvala násilím, včera se tam rozběhl sám a hurá dovnitř. Se zděšením jsem oknem viděla, že tam jsou samí velcí psi a letěla ho drapnout. Matýsek byl štastný, že tam má kamarady a hned se přátelil. I do ordinace šupal s veselou, váha se zastavila na 25kg. Pan doktor mu vzal ster, hned říkal, že mu ouška hoří, hlavně levé. A to jsme kapali i čistili pravidelně..... nakonec řekl, že sice žádné potvůrky v oušku nemá, ale že by bylo lepsí, kdyby měl, protože to se lépe léčí. A že to vypadá na alergii. Tak jsem mu sdělila moje pozorování a řekl, že pokud máme "duchny",máme pršívané deky s peřím, tak že to vypadá na alergii na prach a roztoče. Dostali jsme kapičky a musíme kapat. první kapání se matýskovi nelíbilo, ale dneska ráno jsme to už zvládli bez protestů. A tak bude muset Karolina kapat a jet za 14dní s Matýskem na kontrolu.....
26.4.2010
Dneska jsou Matýskovi 4 měsíce, nějak rychle to utíká. Už je to velký chlapík, který se umí o svoje přihlásit.
Kousání ho jěště nepustilo, ale kromě rukou se mu zalibily rohožky a moje polštářky. Včera mi rozcupoval papírové utěrky, když jsem myla okna, asi mi chtěl pomoci. Jenom kdyby nechtěl v noci, když jde čurat, abych šla s ním na zahradu. Sám odmítá. V noci už čůrání a bobíky odchytneme, ale přes den, jak se nehlídá, klidně udělá loužičku i bobíka doma.
20.4.2010
Včera jsme byli opět na očkování a tak máme všechno již napícháno. Ještě na radu pana doktora si očkování za 1-2 měsíce rozšíříme o tetanus a borolyozu. Vzhledem k tomu, že jí syrové maso, je to nutnost. Nasadili jsme Alavis, ale to vzhledem k tomu, jak doma skáče. Na všechno leze a je jako z gumy, jinak říkal pan doktor, že až tak za měsíc. Protože jsem jela s Matýskem sama, docela jsem měla strach, jak vydrží v kufru auta. Je to na Zbraslav od nás skoro hodina. Dostal na cestu žebirka s masem, ale měl v sobě hned za Řičanama. Potom kňoural a skákal za oknem, jako na gumičce. Asi po 30min se uklidnil.Na veterině byl miláčkem sestřiček a hned nás vítaly slovy , že přišel další Vosátka . Pamatují si nás ještě od Dagíska, se kterým jsme se tam něco nachodili. Matýsek si to náležitě užíval, tolik drbání a mazlení... ale jak zaštěkal pes, měla jsem ho u nohou, je to malej posera.Do čekárny jsem ho táhla na vodítku, zapřel se a dovnitř NE NE NE...a tam, jak jsem si sedla, měla jsem ho na klíně, jako Kyra. Venku vůdce, uvnitř poseroutka. Ale nechal si píchnout injekci a v ordinaci to byl zase "velkej" pesan. Cestou zpátky ležel, ani nedutal a hlavu zvednul až v Říčanech. Jak jsem ho pustila ven, hned se hnal po schodech hlavním vchodem domů a hupsnul mi do postele a natáhl se na mé peřiny Štastný, že je zase doma.Ale jak se nám vrátí páníček, bude dole zase sám. No vlastně potom poletíme na 3 týdny na dovolenou za starší dcerou a tak se k nám nastěhuje mladší dcera s kamarádkou a Maxík s Kyrou, tak si řádění na zahradě bude Matýsek užívat s kamarády.To bude zahrada vypadat
Váží 21kg.
Nějak nestíháme. Matýsek zabere volný čas a protože mám i v práci napilno, doma se k netu nedostanu. Jak přijdu domů, tak to moje chlupáčisko vyžaduje veškerý můj čas. Už čeká, jak si sednu do křesla k TV a už se mi sápe na klín.Protože už má těžší zadeček, nazvedává zadní tlapky, abych ho chytla pod prdelkou a zvedla. Pak se spokojeně stulí do klína a okusuje mi ruce.12.4. jdeme na poslední očkování a budeme se vážit. Matýsek je už pěkný kousek, baští, ale když nechce, tak nedojí. Protože nám páníček odletěl na služební cestu, venčím matese a psa rodičů samostatně, Mates jinak lítá a snaží se Filipa předhonit. Když jde sám, cupitá mi u nohy.On je vůbec malý "posera". Když se má jít v noci vyčůrat na zahradu, sleduje, zda jdu taky a pokud stojím na terase, sedí mi u nohy. A tak liják, neliják, musím s ním na trávu. Teprve potom je spokojený. A neustále se ohlíží k lesu, kde cítí prasata a děla, Baf, baf...aby se neřeklo, že nehlídá.
Dneska ráno se mi usadil na bílou sedačku a byl nadmíru spokojený.... až na to, že před tím běhal na zahradě.
Jinak vychováváme, matýsek je vůdčí typ a neustále se nám to snaží dokazovat. Ale má smůlu.....
A v červnu bychom měli jít na první výstavu!!!!!!!!!!!
Matýsek šel na "Zlatou koledu " v Mokrsku, kde měli sraz salašníci. Ač nejmladší, hrdině šlapal až na vrchol. Setkal se se spoustou hafíků a také se svým tatkou Andy, který je opravdu nádherný pes a já jenom doufám, že Matýsek bude po něm.
byl to krásný výlet a děkuji Aleně Langerové za jeho uspořádání. Matýska to tak zmohlo, že odpoledne měl malinká očička a znaveně polehával. Ale ráno už zase řádil. Byl na procházce s Kyrou a Maxem a když se vraceli podle plotu, narazili na obrovskou bachyni, která vylezla z houští. tam kdysi napadla jedna Dagíska a Kyra ho tehdy zachránila. Tak i dneska Kyra vyštěkla a naštěstí se bachyně otočila a vrátila do houštiny.
http://pavlaw.rajce.idnes.cz/Velikonocni_vyslap_4.4.2010/#P1120063.JPG a od Alenky tady
http://camel2.rajce.idnes.cz/mokrsko_2010/
Jo Matýsek má 18kg.
1.4.2010
Tak nějak nestíhám psát. Matýskovi byly 3 měsíce, vážení jsme stihli až v neděli a to měl 16,60kg.
Je to opravdu vůdčí typ a zkouší to i na nás. A tak teˇˇd je naše priorita matýska usměrˇˇnovat a vychovávat. Hlavně v kousání. Trošku se to zlepšilo a tak nemám ruce jako závislák na heroinu, ale občas to nestihnu a zoubky seknout.
Přes den už necháváme Matýska na zahradě, ale jak přijdeme domů, chce být s nami. A i noční čůrání je rituál, rozespalaá ho pustím na zahradu, ale Matýsek se zasekne mezi dveřma, sedne si a kouká, zda jdu také. A tak v županu a bačkorách musím na trávu a přemlouvat ho, aby čůral. A matýska zají má můj župan, pásek na zavazování, za který tahá a bačkory. Když se vyčůrá, otočí se a maže zpátky domů. vstáváme rano v 5 hod. a už stíháme hygienu. Ale stačí chvilka neúpozornosti a už je bobík v kuchyni, tedy mezi sedačkama, kam normálně nesmí. tam si udělal kakací základnu.
Ale jinak je to mazel. Zabral moje křeslo a jak vidí, že se k němu bížím, hup a je v něm. je jako na gumičce, říkám mu pérák. Přerostl už psa rodičů. jsem zvědavá, jak se bude v květnu snášet s kyrou, když pojedeme na dovolenou. Fotky přiložím, jak bude čas.
Matýsek roste jako z vody, v sobotu měl 14,3kg. Už se mu podařilo rozcupovat polštář z gauče a molitan rozházet po celé místnosti, dneska ráno rožvýkal obal z DVD.Ale už se mu líbí na zahradě, snáší obojek a vodítko...dneska nás večer čeká návštěva veterináře a poslední injekce z těch hlavních. Ale když spí, je to andílek.
Takhle to u nás vypadá, když nejsem doma a páníček má hlídat. Když páníček usne, Matýsek "zahřívá" moje křeslo.
Matýsek roste jako z vody, už váží 11 kg. I se trošku zklidnil, ale nesmí se rozřádit, to neví, kdy přestat. Včera napadl opět sníh a Matýsek byl ve svém živlu. Zahrabával se do něj, válel se , ležel na zádech a chytal padající vločky. Dostal na krk obojek a šli jsme ráno na krátkou procházku po lesní cestičce, kde nechodí moc psů .A na vodítku. No obojek se mu moc nelíbil, ale zvládl to. Dneska jsem ho vzala zase, ráno neprotestoval, ale odpoledne dostal navíjející vodítko a to se mu nelíbilo. Ono ho nějak nepustilo, kam chtěl zrovna běžet. Také se zastavila dcera s Kyrou a Maxíkem. Situace se opakovala. Ale Kyra už tak hrozive nevrčela, jenom, když si na ní Mates dovoloval. Maxíka honil po kuchyni, až ho zcela otravil a štekal na něj, jako divý. Asi mu už ukazoval, kdo je tady pánem. Za celý den spal dohromady tak hodinu, jinak je pořád na nohou. A jak něco klapne, nebo se otevře lednice, už je na nohou. Stáhla jsem i nějaké fotky a videa, tak jak bude čas, přidám...
Matýsek úspěšně zvládl návštěvu na veterině. No cesta autem na Zbraslav byla úděsná, protože tak vyváděl, že jsem ho nemohla udržet v klidu a už jsem mu slibovala, že půjde do kufru auta. Na veterině jsme museli čekat, ale byli tam všechno pejsci na očkování, nebo s úrazy, tak žádní nemocní. Tady byl docela v klidu a pozoroval, i u pana doktora si nechal vyndat stehy a dát si injekci. Váží 9,80kg. Cestu zpátky prospinkal, jak ho cestování zmohlo.
Naštěstí manžel opravil. matýsek je dáblík, už se na zahradě otrkal a štěká na čika a strká k němu skrz plot čumák.
Tak postřehy o matýskovi už budou pod jeho složkou a tady budu psát jenom heslovitě, co je nového.
Tak momentálně nestíhám, nebot všechny volné chvíle doma vyplní Matýsek. Byli u nás v sobotu na návštěvě Laštovičkovi.
V neděli vážil 9,60kg.
Abych nezapomněla, zastavila se u nás dcera s kyrou a jeji kamarádka s maxem. Kyra je ovčanda, Max-jack russel.
Dneska jdeme na vyndání stehů a očkování. Doufám, že nám Matýsek u pana doktora neudělá ostudu, protože Dagísek byl přímo výstavní pacient.
Tak máme doma Matýska. Matýsek je opravdu hyperaktivní pejsek, skoro celou noc nespal a dohání to v této chvíli. Tak mohu napsat první dojmy a další už budou pod jeho odkazem.
Včera jsem si Matýska odvezli od sourozenců a jeho maminky Ebinky, cesta byla dost náročná, protože ani chvilku nebyl v klidu a neustále se dožadovat prozkoumání auta. Doma byl smutnej a strašně kňoural, hledal sourozence. Nakonec je našel ve skle u krbu, kde se viděl. Vzal mě jako svoji mámu, tak chodí ke mně pro mazlení a drbání. Večer prozkoumal celou dolní místnost, papal syrové rozdrcené telecí masíčko s kostí a granulky...to mu moc chutnalo a neskutečně lemtal vodu. Nejraději by do ní i vlezl. Když to nešlo, ustlal si vedle misky. Vzala jsem ho spát do pracovny a ustlala si vedle něj na koberci. Asi kolem 21 hod. přestal kňourat a začal si hrát se vším, co našel. Okusoval plastový pelíšek, který okousala už Kyra, tahal velkého plyšového medvěda, co mu věnovala na uvítanou Karolína a okusoval i mě. Prsty, nos, prostě všechno. Ale nejvíc byl spokojený, když si lehl ke mně a já ho drbala na bříšku. Chvilkama klimbal, ale já byla stále ve střehu, zda nemá něco v tlamičce, co by mu ublížilo, nebo zda někam neleze./ I když všechno nebezpečné jsem zahradila. / nakonec usnul na mé peřině, střídavě s medvědem. Škoda, že jsem ho nemohla vyfotit, jak ležel schumlanej v náručí plyšového medvěda. Kolem 4,30 se probudil se škytavkou, dvě už měl v noci a trošku ublinkával. vyděsilo mě to, ale byl veselej a tak jsem mu dala pribiňáčka. Trošku ujedl a nechtěl, tak jsem ho vrátila do lednice a dojedl ho až ráno s Actimelem-ten mu moc šmakoval. Potom ještě na hodinu usnul, ale kolem 6 hod.byl opět čilej. Loužičky dělá všude kde se mu zachce, ale zatím ho netrápím s návykem, je to pro něj všechno nové a nechci ho ještě více stresovat. Byla jsem s ním asi 5 min. na terase a na zahradě, aby se seznámil.
Vzala jsem na vodítku k němu Filipa, psa rodičů, ale Matýsek na něj začal štěkat a vůbec se nechtěl kamarádit, tak jsem ho odvedla pryč. Teď konečně usnul, musí být strašně unavenej, to si myslím podle sebe, protože já po probdělé noci na tom nejsem nejlépe. Ale je to báječnej mazel a velikej rošťák. Tak jsem to zakřikla, už slyším manžela a jeho ne ne ne, to asi Matýsek zase leze, kam nemá.... nebo okusuje nábytek ....
V pátek, rovnou z letiště, se jela na Matýska a jeho sourozence podívat dcera, která žije na Floridě. Dagíska se tentokrát nedočkala, odešel krátce před jejím příletem do psího nebe.... a tak byla zvědavá, koho jsme si vybrali, aby zaplnil prázdnotu u nás doma. Maýsek i jeho sourozenci se jí moc líbili. A tak jsme se jeli na štěňátka podívat ještě v sobotu.Byli venku na sněhu a někteří řádili, některým se to evidentně nelíbilo. Jako by říkali:" proč máme opustit to teplé a známé místo a brodit se něčím tak ohavně studeným....a vůbec, je nám zima, nelíbí se nám tady" Ale byli všichni tak roztomilí, jak se pouštěli do průzkumu zahrady. Ebynka si s nimi hrála, s láskou je okusovala a nechala se od nich tahat. "Babička Berňačka " už nekulhala a také se dožadovala mazlení, drbání a pozornosti. Je to nádherný pes.A Ebynka byla na svoje ratoleti náležitě pyšná. Po chvilce šli štěňátka domů, aby zase moc neprochladla. A v kuchyni to teprve rozbalili, všechno je zajímalo, koště, naše prsty, které okusovali. A musím říci, že už jsou jejich zoubky náležitě ostré a jejich kousnutí je už citit. Ale jsou to šmudlíci k pohledání a už se na Matýska těšíme. V úterý vyndají Matýskovi kýlu a tak si ho vezmeme domů se stehama a náš pan doktor Voldřich mu je za 10dní vyndá. Alespoň se hned seznámí s dalším novým členem naší rodiny.
Na uvítání "ségry "přijela i druhá dcera Karolina s Kyruškou.Kyra je stále smutná a postrádá doma Dagíska. Ani nechce lítat po zahradě, smutně leží kuchyni a čeká, kdy její kamarád vyběhne....Jsem zvědavá, jak se bude tvářit na Matýska. Dag si ji srovnal a jasně jí dal najevo, že v domě je pánem on. A Kyra to akceptovala. Ale měli se moc rádi a chybí jí.
Dneska jedeme navštívit CHS Amebr Bohemia, abych se naučila krmit metodou Barf a matýsek hned od počátku dostával všechno, co dostat má. Po návratu podám zprávu, jak to u langerových probíhalo a jak nás jejich 3 berňáci uvitali.
Včera, 6.2., jsme zase byli na návštěvě u Matýska a jeho sourozenců. Jela s námi i Karolina, protože chtěla také vidět, jak Mates roste. No musím říct, že rostou jako z vody. Momentálně začínají svádět boj o vůdcovství ve smečce. Matýsek se nenechá zahanbit a všech štěněčích šarvátek se zúčastňuje.Bohužel se u něj objevila kýla, tak čekáme, zda se vstřebá, nebo bude muset jit na chirurgický zákrok. Maminka Ebinka si je hrdě hlídá a štěňátka se stále dožadují jejího mlíčka, ale i olíznutí. Jsou to prostě miminka. Ale na chvíli jsme psí maminku zastali i my a to v mazlení a drbání. Všichni se dožadovali pozorností, drbání a mazlení. Ale zoubky už mají ostré a s oblibou je zatínají do palců u nohy, nebo prstů. Za 14 dní už bude Matýsek doma u nás.
Vždycky, když jednomu z nich něco bylo, nebo byl Dag po operaci, chovali se k sobě velice ohleduplně, pusinkovali se, ale žádné zlobení, jako by vycítili, že jednomu z nich není dobře a má bolísku.... a pak že zvířata nemají duši a člověk jim nerozumí.
Včera jsme se opět jeli podívat na Matýska. Už se štěňátka mají čile k světu a kuchyň jim začíná být malá. Jak opustí svojí bednu, vrhají se na jídlo a potom začínají prozkoumávat území. Ty čilejší, mezi ně samozřejmě patří i Matýsek, se vydávají do předsíně i pokojů na obhlídku. Zaujal je i můj baťůžek a měli na delší dobu o zábavu postaráno. Tahali ho, až se natolik unavili, že jakmile se dostali zpátky do bedny, ihned se svalili a spinkali jako andílci.
_____________________________________________________________________________________________________
V neděli se přijela na nás podívat dcera s Kyrou. Od úmrtí Dagíska byla u nás Kyra poprvé a tak jsem byla zvědavá, zda ho bude postrádat. Vběhla do domu a opatrně otvírala dveře do předsíně. Vždy, když odjížděla s dcerou někam na víkend, čekával Dagísek u dveří a hned na ní zavrčel, aby jí usměrnil. Ale dneska tam Dag nečekal. Přišla mi velice smutná, ani mi nedala pusu na přivítanou, ani nechtěla pohladit. Prostě jsem Kyru nepoznávala, zakřiknutá, apatická a smutná. Vyběhla ven, když zaštěkal od sousedů kamarád ˇˇCiko, ale hned se vrátila do domu. Pustily jsme ji s dcerou do garaže, kde ležel Dagísek, než jsme ho pochovali... ihned běžela k místu, kde ležel a hlavu si zabořila do deky, kterou měl pod hlavou a kterou jsem ještě nevyprala. Nikdo mi nevymluví, že i Kyře nevlastní brácha chybí a co se od nás odtěhovala, že už to není ta veselá holka, co Daga tahala ráno za ucho ven, nebo která ho kousala do nohy a každý večer se s ním zlobila a prala. Byla s ním od 2 měsíců a já si myslím, že Dagovi prasknul vřed ze zármutku, že se Kyra odstěhovala. Stejně smutně se choval po jejím odchodu i on. Celé dny ležel doma a ani nechtěl chodit sám ven.